Klement Gottwald - ukázka rukopisu a grafologický rozbor.


* 23.11.1896, Dědice
+ 14.3.1953, Praha


Rukopis z r. 1948


Tento rukopis poukazuje na nadprůměrnou inteligenci. Abstraktní myšlení i schopnost představivosti, fantazie mají vysokou úroveň. Zároveň je silně zdůrazněna schopnost uvádět myšlenky do praxe. I když rukopis působí vyrovnaným dojmem, ve skutečnosti jeho sebevědomí značně kolísá. Je však velmi systematický, nepodceňuje ani detaily. Má značné organizační schopnosti. Patrná je velmi silná vůle, houževnatost, ctižádost. V písmu se objevují také znaky svědčící pro manuální zručnost. To je patrné zejména ze zvýšeného tlaku při psaní horizontálních tahů.
Z vývoje rukopisu od r. 1919 do r. 1948 je patrný značný vliv vlastního vzdělání, popř. utváření do větší osobitosti i celkové úrovně. Energetický potenciál se výrazně snižuje až po r. 1949. Zůstaneme-li u rukopisu nejvyšší dosažené úrovně z r. 1948 můžeme si povšimnout aktivity a zároveň uvážlivosti. I v případě některých dalších rysů a vlastností nacházíme charakteristickou pružnost, pohyblivost, která mu umožňuje plynule a dle potřeby využívat i protichůdných vlastností. Např. je schopen jasného logického uvažování, které může v praxi uplatňovat až s jistou "úderností". Na druhé straně je schopen i taktického jednání. Obojí dokáže určitě použít v řečnickém projevu, kde může být harmonicky propojeno nadšení s přiměřenou formou i obsahovou náplní. Dokáže si druhé lidi získat, zaujmout i přesvědčit. Jeho předchozí idealismus a přecitlivělé vnímání a cítění (r. 1919) se později (r. 1948) přetavuje do nadšené propagace ideálu. Ten dokáže zaštítit pevnými názory a přesvědčením. Jeho myšlení je rychlé, pohotové. Současně je činorodý, všestranný a tvořivý. Předchozí sklony k rozvláčnosti, okázalosti a přehánění (r.1919) později přecházejí ve svůj protiklad - schopnost směřovat jednoduše a přímo k podstatě věci. Nejen v obsahu, ale i ve znacích písma z r. 1919 je patrná silná potřeba a touha existovat, zachytit se něčeho hmatatelného, "dotknout se života" všemi svými smysly. Jakoby se nejasná vzpomínka na dokonalý stav embryonální jednoty, naplnění, snažila prosadit ve své původní, ideální podobě i v běžném životě. Protože však něco takového není možné, mohou se později původní pocity změnit v hlubokou skepsi, zklamání či depresi. Při absolutní identifikaci s ideálem se takové pocity mohou objevovat tehdy, když tento ideál zcela selhává.

Podpisy

Je zajímavé podívat se v tomto smyslu na několik podpisů K. Gottwalda. V podpisu z r. 1919 je patrný spíše pesimismus , touha k něčemu se přimknout, téměř až "stulit do klubíčka a spočinout v náruči". Podpis z r. 1921 svědčí o odhodlání a bojovnosti, přesvědčení, nadšené aktivitě. Z podpisu z r. 1938 je patrné (bez ohledu na obsah), že Gottwaldovy pocity pravděpodobně nejsou v souladu s tím, co prohlašuje. Je zřejmá nedůvěra ve vlastní slova, skepse, popř. zastírání skutečného stavu. Naproti tomu podpis v dopise presidentovi (1948) vyjadřuje souhlas s napsaným textem, samotná osoba pisatele nevystupuje příliš do popředí, jen jakoby zdůrazňoval, "podtrhl" napsané. Jednotlivé podpisy nejsou posuzovány samostatně, ale zejména v komparaci s rukopisem textu, neboť samostatné posuzování podpisu nevypovídá nutně o osobnosti pisatele . Další posouzení se již týká textového písma. Osobně nenáročný, nepoužívá systém či ideje na zdůrazňování svojí osoby. Spíše se dá říci, že prostřednictvím jeho osoby jsou zdůrazňovány či prosazovány příslušné myšlenky. Je velmi komunikativní. Výrazná tendence k otevřenosti se střídá s nedůvěrou a pochybnostmi. Postupně, zejména po r. 1948 se zvyšuje míra nedůvěřivosti. Otevřené sdělování svých názorů a skutečných pocitů nejí příliš pravděpodobné. Jeho aktivita a činorodost je usměrněná. Určité tendence k netrpělivosti a neklidu jsou ovládnuty pravděpodobně dlouhodobým úsilím. Je si vědom síly a moci poznání. Dává přednost uplatnění svých originálních myšlenek a nápadů v praxi před pouhým teoretizováním. Touží po jistotě a stabilitě, kterou však nedokáže zažívat sám v sobě bez pomoci zvenčí. Pokud vnější opora právě není přítomná, zvyšuje se vlastní nejistota, úzkost. Energie se zabrzdí, popř. ochabuje. To se objevuje výrazněji až po r. 1948, kdy dochází k celkovému snížení úrovně písma, sebejistoty, energie a aktivity a ke zvýšení lability. Je patrná celková křehkost, písmo se podobá "korálkům navlečeným na povolené niti". Integrita, celistvost osobnosti je tedy výrazněji snížená.