dr Emil Hácha - ukázka rukopisu a grafologický rozbor.


* 12.7.1872, Trhové Sviny
+ 27.6.1945, Praha


Posuzovaný rukopis pochází z r. 1939. Pokud je známo, pisatel je pravák, absolvoval právnickou fakultu, vykonával advokátní praxi, pohyboval se na nejvyšších místech ve státní správě, vdovec. Trpěl arteriosklerozou, v r. 1939 záchvat po psychickém vyčerpání při návštěvě u Hitlera. Výraznější potíže v důsledku arteriosklerózy až okolo r. 1943.

Rukopis z r. 1939

Písmo E. Háchy z r. 1939 nese znaky postupně se rozvíjející choroby - arteriosklerózy. K nejčastějším průvodním psychickým projevům této nemoci patří tzv. pseudoneurastenický syndrom. Jedná se o snadnou unavitelnost, sníženou výkonnost tělesnou i duševní. Poruchy paměti lehčího stupně, především bývá narušena vštípivost. Dále bývá přítomná emoční labilita, kolísání nálad, popř. nejčastěji nálada skleslá až depresivně laděná. Sklony k podrážděnosti, snížená kritičnost, zvýšená sugestibilita jsou dalšími průvodními znaky. Tyto tendence nacházíme v písmu v mírnější podobě.
Z úseků rukopisu, které vykazují nejvyšší úroveň, je možné usuzovat na pisatele s vysoce nadprůměrnou intelektovou kapacitou, se schopností jak abstraktního, tak obrazného myšlení, se značně vyvinutou schopností logického usuzování a originalitou. V popředí je každopádně snížená fyzická i psychická odolnost. Pisatel je značně křehký, citlivý až přecitlivělý, zranitelný. To mu umožňuje na jedné straně vnímat a jemně rozlišovat sebemenší nuance v okolní atmosféře, má dobrou intuici. Na druhé straně nedostatečná odolnost vůči zátěžovým situacím může vést k fyzicky či psychicky podmíněné přehnané reakci, popř. až kolapsu. Je velmi nápaditý, jeho myšlenky mohou být až neobvykle originální. Avšak nemá dost síly a zakotvení na to, aby takové nápady dokázal uplatnit a už vůbec ne prosadit v praxi. Je spíše typem myslitele a diplomata, který se dokáže pohybovat a své kvality uplatnit pouze v dostatečně kultivovaném prostředí. Je pracovitý, horlivý, popř. idealisticky založený. Nevěří si, má sklon k sebepodceňování, je patrný nedostatek sebeúcty. Vzhledem k tomu i dalším dříve uvedeným vlastnostem snadno podlehne nátlaku, manipulaci i ovlivňování, zejména, je-li "tvrdšího zrna".
Sám je dobrý diskutér, dokáže skvěle argumentovat všude tam, kde hranice jsou předem jasně vymezeny. Je vůbec schopen podat vysoký výkon spíše ve stálejším prostředí, tam, kde je již zvyklý se pohybovat. Pokud je situace nejistá, prostředí neznámé, dostane se snadno z rovnováhy, popř. se může chovat vznětlivě, podrážděně. Velmi často se může objevovat nerozhodnost. Sám se však může často chovat nepředvídatelně a překvapit tak druhé. Pisatel má silnou sebekázeň, snaží se o ovládnutí svých emocí, především nervozity a podrážděnosti, netrpělivosti a chvatu. Jinak se dá říci, že potřebuje mít vše pod kontrolou a trpí, pokud tomu tak není. Je spíše systematický, má potřebu věnovat se i detailům, a propracovat je. Je pečlivý. Nerad něco ponechává náhodě. Žije pod neustálým tlakem či v napětí. Potřebuje se v klidu koncentrovat, pak může být značně výkonný a produktivní. Tato schopnost soustředění, stejně jako schopnost zapamatování se. Jak již bylo řečeno, s postupující chorobou snižuje, emoční labilita, podrážděnost se zvyšuje. To nese pisatel velmi těžce, protože jeho základní potřeba sebekontroly je tím značně narušena. Nemá tendenci se svěřovat s hlubšími city, snad jen v rámci okruhu nejbližších přátel.Zde se může chovat více otevřeně, ale neuvolní se zcela, nedokáže plně důvěřovat. Nikdy se neotevře úplně. Popř. se snaží také svoje prožívání omezovat, neboť by v jeho představě mohlo narušit stabilitu, jistotu, vyváženost. To že právě takovým postojem posiluje vychylování z rovnováhy do "zhoupnutí na druhou stranu" ve smyslu ztráty kontroly a omezení jasnosti myšlení, není schopen vidět. Je schopen spíše intelektuální, kognitivní sebereflexe než plného uvědomění. To může souviset s podceňováním smyslové stránky života. Má tendenci buď k racionalizaci anebo jednostrannému využívání pudové energie v sociální oblasti. Zabývá se tedy mezilidskými vztahy. Může se však cítit značně osamocen se svými názory. Pokouší se o změnu, avšak většinou nebude úspěšný. Jeho postavení ve společenském a dobovém kontextu může působit až "don quijotovsky". Není typem vůdce, zejména pak není člověkem do nepohody, který si ví rady i ve značně ztížených podmínkách.

Jiný rukopis.