Gustáv Husák - ukázka rukopisu a grafologický rozbor.


* 10.1.1913, Bratislava
+ 18.11.1991, Bratislava


Posuzované ukázky jsou z r. 1956, dále z r. 1982 a z r. 1983. Pokud je známo, pisatel je pravák, narozen v rodině rolníka. Rodiče věřící. Vystudoval právnickou fakultu, několik let tuto profesi vykonával. 2x ženatý, první manželství se rozpadlo v důsledku jeho věznění komunistickým režimem okolo r. 1954. Na svobodu propuštěn r. 1960. V r. 1978 mozková mrtvice, která postihla jeho pohybový aparát, opakovaná až v r. 1989.

Rukopis z r. 1956


Byl napsán v době již asi dvouletého věznění ve věku cca 43 let. Písmo působí velmi vyváženým a harmonickým dojmem. Tak chce pisatel zapůsobit na druhé, popř. i na sebe sama. Je nadprůměrně inteligentní, má vyváženou schopnost abstraktního myšlení i představivosti. Svoje myšlenky si dokáže skvěle uspořádat. Obsahová stránka je vždy podřízena formě. Je schopen zaujmout, získat i udržet si pozornost. Orientuje se především na cíl, kterého chce dosáhnout, na celek a celkový dojem. Zároveň je však schopen věnovat se i jednotlivostem. Ty však nejsou propracovány do detailu, jejich podřízenost celku je pro pisatele zřejmá. Bude velmi dobrým řečníkem.
Má velmi silnou vůli. Jde však spíše o tendenci nechat se nést zaujetím pro cíl, popř. ideu, myšlenku, než o bojovné prosazování svého názoru. Nerad se účastní otevřeného střetu. Jeho pevnost, neochvějnost, schopnost přenášet se přes překážky, souvisí s jeho vírou, přesvědčením, zaujetím resp. oddaností. V tomto smyslu se síla spojuje s určitou lehkostí. Pokud něčemu věří, nic pro něj není příliš obtížné. Je houževnatý, pracovitý, dokáže se "zakousnout" a dotahovat věci do konce. Celkově má silnou potřebu víry, ať již jde o náboženský či jiný systém, který tuto potřebu naplní. Komunikace s druhými lidmi slouží především jeho potřebě získat je pro něco, sdělit myšlenky a názory tak, aby byly pochopeny a přijaty. Na tom mu může zpočátku velmi záležet.
Je však v podstatě více zaměřen na sebe než na druhé. Nedokáže proto skutečně naslouchat a vcítit se. Jeho jednání nebo sdělení v sobě nese prvky automatismů, což na druhé může působit jako necitlivost vůči jejich osobě. Je ambiciózní, v oblasti slovních argumentů pohotový. Neváhá, nemá tendenci se pojišťovat, není zbytečně opatrný. Je mu vlastní spíše přiměřené promýšlení situace. Jeho kvalitní sebeovládání nenese rysy napětí nebo ztuhlosti. Touží po harmonii, vyváženosti. Ta však v jeho případě nevyrůstá ze sebereflexe a uplatňování sebepoznání v praxi, ale je spíše umělou nápodobou takového stavu. Jeho touha odevzdat se ideálu, jeho silná potřeba v něco věřit, může vést k necitlivému až násilnému podřizování sebe sama systému či instituci, které tyto potřeby a touhy naplňuje. Ačkoliv nejsou přítomny známky primárně autoritativního jednání, může jeho přístup k vlastní osobě vést i k direktivnímu a mocenskému přístupu k druhým lidem ve snaze "vtisknout" do nich stejné přesvědčení. Jeho uměle "naroubovaný" stav harmonie současně neumožňuje pochybovat a tím i osobnostně růst a dozrávat. Tato skutečnost výrazně snižuje pružnost jeho myšlení i jednání. Přes nadprůměrný intelektový potenciál jej rigidita v oblastí emocí brzdí a omezuje. Může mít omezený okruh přátel, neboť jeho vnímání druhých je spíše "černobílé" než pestré. Je zaměřen na sebe sama, také jeho schopnost empatie, vciťování není příliš rozvinutá. Pokud občas budí takové zdání, může se jednat o účelovou tendenci získat si druhé. S tím současně není v rozporu skutečnost, že přes vnější schopnost komunikace je vnitřně rezervovaný, zachovává si vlastně odstup . Druzí ho nezajímají sami o sobě, ale spíše jako prostředek k dosažení cíle. Osobně není příliš náročný, stává se však přesvědčeným obhájcem nároku, kterému se plně zasvětí. Pak se neobává ukázat svoji sílu, přesvědčení, neochvějnost, tvrdošíjnost, stejně jako se pak zřejmě nezdráhá přemýšlet o jakýchkoliv prostředcích k dosažení cíle . To je patrné např. z podpisu z r. 1956 (resp. z rozdílů mezi podpisem a textem).

Rukopis z roku 1982


Z rukopisu psaného v r. 1982 nelze osobnost pisatele posuzovat. Patologie písemného projevu (zřejmě v souvislosti se záchvatem mozkové mrtvice a jejími následky) je zcela zřejmá. V písmu se objevují znaky jako ataxie, třes, deformace tvarů. O patologii vypovídá rovněž násadkový tlak (tlak pera na podložku) a tlaková dynamika, je patrná výrazná až extrémní variabilita četných znaků. Rukopis z roku 1983 Tento rukopis se oproti rukopisu z r. 1956 výrazně proměnil. Vliv zdravotních potíží samozřejmě nelze podceňovat, současně však pozorujeme i změny v osobnosti. Je patrná značná nejistota, výrazné snížení fyzické a psychické kondice. Zvýšená citlivost, zranitelnost, řídící funkce ega je silně oslabena. Potřeba opory spočívající v hmotné oblasti se zesiluje.
Neustále přítomná je touha dospět k vytčenému, popř. vytouženému cíli, není patrná ztráta naděje, avšak původně uměle naroubovaný pocit harmonie, vyváženosti, stability a klidu se proměňuje. Dominují tu napětí, nervozita, pocit nejistoty popř. podezíravost a zvýšená labilita, dále snaha najít oporu současně v hmotné i myšlenkové oblasti, přeceňování svých názorů a představ. Také pocit tlaku, vnitřní boj ve vztahu k přijaté autoritě nepřidávají pisateli na klidu. Vzdát se svých představ, přijmout realitu, je zřejmě pro G. Husáka až příliš spojeno s pocitem porážky. To v jeho případě pravděpodobně znamená pocit ztráty sebe sama, než aby byl ochoten něco takového udělat dobrovolně. Neustále se tedy snaží vtisknout realitě pečeť svých myšlenek a představ, sebe sama a dává do toho zbytky svých sil.