T.G.Masaryk - ukázka rukopisu a grafologický rozbor.


* 7. března 1850, Hodonín
+ 14. září 1937, Lány


Posuzovány byly rukopisy z r. 1913, 1930 a 1934. Pokud je známo, pisatel je pravák. V r. 1875 a 1876 snad zánět žlučníku, o něco později tyfus. 1921 - septická viróza, komplikovaná zánětem osrdečníku a žil na obou končetinách. V r. 1934 mozková příhoda postihující levou hemisféru, prsty pravé ruky lehce ochrnuté, postižena řeč, výslovnost.

Rukopis z r. 1930

Toto písmo svědčí o nadprůměrné inteligenci s vyváženou schopností abstrakce i obrazného myšlení, která se spojuje s tendencí proniknout k podstatě věci postihnout sám základ, jádro. Během tohoto úsilí je pisatel velmi poctivý, pečlivý, vše mnohokrát promýšlí, obrací ze všech stran, odděluje podstatné od nepodstatného.
Je metodický, neponechává nic náhodě a pokud objeví důležitý detail, opatruje ho pečlivě a pozorně, aby ho nakonec zasadil do celkové mozaiky. Jeho potřeba pečlivosti, popř. preciznosti je značná. Občas se může ztratit v přílišném zaměření na detail ve snaze nic neopomenout. Je schopen velmi dobře asociovat, dokáže nalézt propojení a souvislosti i mezi časově vzdálenými skutečnostmi.
Jeho originalita, tvůrčí duch nalézají okamžitě uplatnění v praxi. Výrazná schopnost sebereflexe, nadhledu, ochota podívat se i na nepříjemné skutečnosti, mu dává možnost opravdu hlubokého vhledu. Přesto pro něj nemusí být snadné vyrovnat se s tím, co vidí a také na základě takového poznání jednat.

Je velmi pravděpodobné, že v minulosti zažil hodně bolesti, zklamání, popř. frustrace a první objevující se reakce může být snaha uniknout, ať již do vlastní obhajoby či vnitřního světa. Obtížně čelí obavám a úzkosti. Je však k sobě značně kritický, někdy až příliš přísný. Má potřebu pravdivosti, souladu mezi vnitřním a vnějším. To ho pak vede k tomu, že přijímá odpovědnost i tam, kde by nejraději utekl. Jde do riskantní situace, i když riziko nesnáší. Je starostlivý a pečující, pokud si již vezme něco na starost. Má přirozenou autoritu. Je také velmi důsledný, plnění povinností je pro něj spíše samozřejmostí. Je schopen přijmout omezení a hranice, každodenní vykonávání povinností, neboť věří, že hodnoty, které přetrvávají vznikají právě z vytrvalé, usilovné práce, z omezování okamžitých popudů, z vědomého promýšlení jednotlivých kroků. Skutečná tvorba a její výsledek - pravdivost ve své jednoduchosti a její účinek na druhé je možný pouze vyrůstá-li ze základů poctivé práce, z překonávání sebe sama. Jeho idealismus není odpoutáním se od reality, vznášením se ve volném prostoru bez hranic. Je spíše přesvědčením o nutnosti neustálého růstu a sebepřekonávání, sebepřesahování. To vede v jeho případě především k osobní snaze naplňovat a žít takový ideál. V písmu je patrný kromě jiného vývoj od výraznější kritiky a analýzy k větší laskavosti a syntéze. Tento vývoj doprovází osobní skromnost, jakoby méně záleželo na osobě samé, ale více na práci, která vede k její proměně. Přesto se dá říci, že je stále velmi citlivý na nespravedlivé obvinění. V takovém případě je vytržen z klidu a vnitřní rovnováhy, objevuje se určitá bojovnost a tendence buď k sebeprosazení nebo sebeobhájení.

Rukopis z r. 1934

Nelze samozřejmě vyloučit vliv zdravotního stavu (mozková příhoda) na sníženou emoční stabilitu, snazší vychýlení z rovnováhy, větší zranitelnost a citlivost. Je vnímavý, naladěný pochopit druhé, je ochotný pomáhat. Sám si však zachovává určitou rezervovanost a nemá ve zvyku být sdílný ohledně svých hlubších pocitů. Druhé povzbuzuje a je navenek optimistický, ale vzhledem ke schopnosti hlubšího vhledu není pro něj snadné si takové naladění udržet. Je rád s lidmi, ale bude vyhledávat častěji společnost obdobně naladěných a přemýšlivých jedinců, což vnímá jako možnost vzájemného obohacení a dalšího růstu.