Ludvík Svoboda - ukázka rukopisu a grafologický rozbor.


* 25.11.1895, Hroznatín
+ 20.9.1979, Praha


Rukopis pochází z přelomu 40. a 50. let. Pokud je známo pisatel je pravák, vystudoval hospodářskou školu, účastnil se bojů v 1. světové válce, nějaký čas vedl otcovo hospodářství, působil v Československé armádě, vyučoval na vojenské akademii, ženatý, v letech 1952-53 se léčil z následků vazby komunistického režimu. Arteriosklerózou trpěl až v 60. létech, za války neměl žádné vážné zranění, ve 40.-50. létech pravděpodobně zdráv.

Rukopis z přelomu 40. a 50. let

Přesto, že pisateli je v době sepsání posuzovaného dokumentu mezi 50.-60 roky, zdá se, že je na vrcholu svých sil, jeho vitalita je ohromná. Pokud je tato energie použita ve prospěch druhých - konstruktivně - má pisatel velkou možnost budovat, stavět, vytvářet. Pokud však jedná ve prospěch falešného ideálu, síla se bude obracet proti němu samotnému a lze předpokládat značný destruktivní účinek v jeho okolí. Pisatel je plný nadšení a optimismu, má sklony k idealismu. Jeho živá emocionalita a sklony k impulsivnímu jednání jsou výrazně ovládány. Proto, i když je rázný, jedná rychle a s plným nasazením, nikdy se nenechá zcela strhnout. Jeho schopnost koncentrace, soustředěného úsilí je enormní. Také úroveň jeho kombinačních schopností je nadprůměrná. Sebekázeň, plnění povinností jsou na prvním místě. Těmto vlastnostem jakoby by byla podřízena většina ostatních. I když je inteligentní a schopen jasného logického uvažování, přesto se zdá, že tyto schopnosti je ochoten podřídit kázni a disciplíně ve službě řádu a systému. Pokud se již rozhodne jednou někomu či něčemu sloužit, dokáže být, popř. pociťuje povinnost být loajální.
Je často bojovně naladěn. Pokud o něco bojuje, pociťuje vlastní užitečnost, navíc je to jeho způsob, jak zacházet se svojí ohromnou energií, která se tímto způsobem uvolňuje. Je společenský, přátelský a velmi dynamický. Jedná rázně, rychle a energicky, což je spojeno s jistým šarmem. Dokáže zaujmout na první pohled. Je přímý, otevřený, není právě typický diplomat. Je zvyklý řídit, velet. Není pro něj obtížné se prosadit, dokáže také prosadit mnoho věcí, pro které se rozhodne. V takovém případě jde rázně přes překážky a může být rovněž často úspěšný. Je dominantní, ambiciózní. To, co by u jiného člověka vypadalo teatrálně a přehnaně, je v jeho případě spojeno s projevem hrdé elegance a autority, které se druzí dobrovolně podřídí. Je totiž schopen jít příkladem, "vzít za práci" a strhnout tak ostatní k nadšení či většímu výkonu. Zároveň je velkorysý. Má nadání a vlastnosti úspěšného velitele. Tyto vlastnosti však s sebou přinášejí také omezené schopnosti vidět tutéž záležitost z různých úhlů pohledu a v rámci dalších souvislostí. Rozhodování tak může být rychlé a rázné, existuje však větší nebezpečí omylů, někdy zásadních. Dá se říci, že jeho ráznost a nadšený zápal pro věc spolu s nesmírnou sebekázní a disciplínou vytvářejí takřka zápalnou směs. Je-li totiž Svoboda zapálen pro věc a zapojí svoji mocnou energii, ideál je přeceněn na úkor jednotlivce. Asi jako "protržená přehrada" - jednotlivec tím pádem může být smeten, aniž byl vůbec povšimnut. Tato síla však může zničit i svého tvůrce. Pisatel je velmi aktivní, činorodý. Odpočinek bude považovat spíše za zbytečnost. Být v pozici "první linie", ať již velí, řídí či jde příkladem, to mu poskytuje satisfakci. Neboť je-li úspěšný, může se mu dostat nebývalého uznání, ocenění, náklonnosti a pochvaly druhých, včetně (popř. hlavně) od vyšších autorit. Po tom ve skutečnosti velmi touží, i když by si to možná ani sám nepřiznal. Pochvala a ocenění i vědomí důležitosti jeho činů mu teprve dávají zažít a pocítit hodnotu vlastní osoby. Je vynikajícím organizátorem, systematický, má velmi silnou vůli. Dokáže snášet nepohodlí. Pracovitost a radostné plnění i obtížných úkolů je mu vlastní. Velkým rozčarováním pro něj může být, pokud se jeho ideály hroutí. Je totiž typem člověka, který zachovává formu, popř. zůstává loajální, i když se "loď potápí". Snaží se podnikat cokoliv považuje v danou chvíli za možné a účinné. Pokud se již nedá nic dělat, stojí až do poslední chvíle na svém místě. Takovým úpadkem může nesmírně trpět, a daná situace ho může i osobně zničit.